Jak se naučit svařovat: první krůčky
Chcete se naučit svařovat a nemáte čas na svářečský kurz? V této sérii článků vám prozradím, jak bych se naučil doma svařovat, kdybych musel zase začít od nuly. Nejsem sice instruktor svařování, ale pár tipů vám určitě dát můžu. Sám jsem se kdysi naučil základy z youtube, můžu například doporučit kanál weldingtipsandtricks, takže naučit se svařovat doma je určitě možné. Jen je potřeba si uvědomit, že když budete doma svařovat bez papírů a vyhoří vám kvůli tomu dům, vaše pojišťovna vypustí svou smečku dobře placených právníků a ti začnou čmuchat. Až zjistí, že jste ke svařování neměli oprávnění, pojišťovna to použije jako důvod k nevyplacení pojistky.
Tak co, ještě jsem vás neodradil? A máte aspoň nachystaný hasičák a odstranili jste z pracoviště všechny nehořlavé předměty? A metodu svařování máte vybranou? Tak pojďme tedy na to.
Návary a zase návary
Ať už si vyberete jakoukoli metodu svařování, vaším prvním krokem bude dělání návarů. Najděte si kus plechu, obruste do kovového lesku a skládejte jednu housenku za druhou. Pro tohle cvičení doporučuji metodu TIG nebo plamen, protože u těchto metod nejlépe uvidíte, co dělá svarová lázeň. Jeden moudrý pán mi kdysi řekl, že ve svařování je nejdůležitější umět ovládat teplo, které svářeč vnáší do materiálu. A to poznáte nejlépe právě při svařování tigem a plamenem.
Pokud chcete začít s obalenou elektrodou, sáhněte po elektrodách s bazickým obalem. Oproti elektrodám s rutilovým obalem mají pro začátečníky jednu obrovskou výhodu – při svařování je lépe vidět svarová lázeň. U rutilových elektrod často zakrývá svarovou lázeň struska, takže nevíte, co se děje pod ní. A taky si dejte pozor na správnou polaritu, tu najdete na štítku elektrod, ale obvykle (-) přijde na kostru a (+) na držák elektrod.
Návary obalenou elektrodou (2,5 mm průměr elektrody, 85–90A, 5 mm plech)
Nejprve si jako pomůcku si můžete na plech narýsovat čáry, nebo flexou udělat drážky. Zapalte oblouk a chvilku počkejte na místě, dokud se nevytvoří svarová lázeň. Pak se snažte konstantní rychlostí postupovat vpřed. Při svařování tigem se můžete o plech opřít keramikou nebo držet keramiku nad plechem a opírat se malíčkem. Můžete také zkusit držet loket u těla a neopírat se, ale ze začátku se vám nejspíš bude třást ruka.
Pokud svařujete obalenou elektrodou, budete to mít trochu těžší. Tím jak elektroda odhořívá, musíte ji postupně „tlačit“ do svarové lázně, abyste udrželi správnou délku oblouku. Elektrodu držte v mírném náklonu ve směru pohybu, stačí cca 15°. Kleště můžete ze začátku držet oběma rukama, ale je lepší si co nejdříve zvyknout na držení jednou rukou. Pokud to s obalenou elektrodou myslíte vážně, druhou ruku budete časem potřebovat na regulátor proudu.
U metody 135 (céóčka) je situace nejjednodušší, hlavní je mít správně nastavenou svářečku. Hořák můžete klidně držet obouruč a hořák můžete držet rovně nebo mírně nakloněný dopředu i dozadu (i když někteří svářeči se budou hádat do krve, že jeden způsob držení hořáku je lepší než druhý).
Tak a teď už jen svařujte a svařujte. Zleva doprava a naopak. Pravou rukou, levou rukou. Vsedě, vestoje. To máte zábavu na nějakou dobu. A než budete mít housenky naskládané hezky rovně, já zatím stihnu napsat další článek o tom, jak pokračovat dál.